Anthony poklepává nohou.
Ťuk. Ťuk. Ťuk.
Má energie na rozdávání. Je vždy zaneprázdněný.
Říká, že jeho mysl se točí.
„Je to velmi chytrý chlapec,“ říká učitel na podporu Anthonyho bystrého intelektu.

Anthonyho slova jsou uvážlivá. Jeho angličtina je bezchybná.

Anthonyho matka zemřela, když byl na základní škole, a jeho otec měl o několik let později smrtelnou nehodu. Anthony žil několik let u strýce, ale ten měl vlastní čtyři děti, které musel živit.

„Život nebyl snadný. Možnost přijít do školy WCF a učit se, pro mě všechno změnila.“

Anthony

„Život nebyl snadný,“ říká Anthony. „Možnost přijít do školy WCF a učit se, pro mě všechno změnila. Jsem překvapen vysokou úrovní výuky, chemie, matematiky a fyziky. Snažím se ze všech sil,“ říká, s mírně nakřivo nasazeným motýlkem. Oblékl se na tuto příležitost. Má na sobě svou jedinou bílou košili a černý klip-on motýlek, který nosí všichni chlapci ve škole s hrdostí ve zvláštní dny.

Říká, že je vděčný za tuto příležitost a oceňuje prostředí, čistotu areálu. Je vděčný za „dobrou disciplínu“ ve škole. Plánuje stát se inženýrem.

„Někdy je to boj, o prázdninách a o Vánocích. Chybí mi mít rodinu. Ale získal jsem mnoho přátel a cítím, že se tady o mě opravdu starají.“

„Chybí mi mít rodinu. Ale získal jsem mnoho přátel a cítím, že se tady o mě opravdu starají.“

Anthony

Ťuk. Ťuk. Ťuk. Ještě několikrát poklepe nohou. „Mohl by tento rozhovor ovlivnit mé vzdělávací příležitosti?“ ptá se. „Ne. Toto je jen neformální rozhovor, který má pomoci dárcům pochopit dopad jejich darů,“ odpovídá člen týmu WCF.

„Dobře tedy,“ říká. „Protože já se stanu inženýrem.“