Asinduru se zpočátku zdá být plachá. Její slova plynou pomalu. Sedí s lokty opřenými o dřevěnou školní lavici, ruce položené jedna na druhé. Hlavu má mírně nakloněnou. Jako vlak jedoucí z kopce rychle nabírá na tempu. Její slova začnou přicházet rychleji. Na pár okamžiků působí trochu zmateně, jako by se bála, že jí dojde čas nebo že zapomene na drobné detaily svého příběhu, které potřebuje zmínit. Jak pokračuje v mluvení, její tělo se stává živějším. Stejně jako většina dívek ve škole má krátce ostříhané vlasy blízko u hlavy kvůli snadné péči. Až když se nakloní dopředu a široce se usměje, zahlédnete její krásu a pevné odhodlání.

Asinduru popisuje svého otce odměřeně, jako by na to nahlížela z odstupu. Říká, že si vzal „mnoho žen“. Domnívá se, že má nejméně dvacet sourozenců. Její otec zemřel, když byla na základní škole, a její vzpomínky na něj jsou mlhavé. Jako malá dívka si pamatuje dlouhé dny strávené prodejem zeleniny na trhu. Zoufale chtěla chodit do školy, ale její matka neměla žádné vzdělání a nebyla schopná se za ni postavit. Muži v její rodině, zejména strýcové, tlačili na její matku, aby ji buď najala na práci, nebo „provdala“. Říká, že chtěla umět anglicky a pokusit se o lepší život. Už jako malé jí bylo jasné, že ženám v její rodině se nevede dobře. Jako děti byly dívky ceněny pouze pro svůj potenciální ekonomický přínos.

„Nikdy jsem neztratila naději. Věděla jsem, že chci mít budoucnost.“

Asinduru

Měla tetu, která se za ni zasazovala. Někoho, kdo chápal její naděje. Asinduru se zalévají oči slzami a stékají jí po tvářích, když popisuje svou „tetu, která se nevzdala“ jejího snu o vzdělání. Říká, že ani jeden muž v její rodině se za ni nepostavil ani se o ni nezajímal. Její teta usilovně pracovala na tom, aby ji propojila se školou WCF Mama Kevina. Asinduru říká, že i ona sama dál bojovala sama za sebe a prosila, aby mohla opustit vesnici a chodit do školy v Tororu. Nakonec se jí prý podařilo přesvědčit členy rodiny, kteří o ní rozhodovali, aby ji nechali odejít. Říká, že škola WCF Mama Kevina je nejlepší částí jejího životního příběhu. Když má škola každý rok v lednu prázdniny, zůstává v areálu a ráda se stará o zahradu, pomáhá s praním a vařením a plete. Škola WCF Mama Kevina je místo, které nazývá domovem.

„Život byl velmi těžký, ale stále si udržuji naději.“

Asinduru

Říká, že nakonec chce svým životem sloužit druhým. „Děkuji vám všem za veškerou pomoc, která mi změnila život,“ říká.