„Měla jsem pocit, že umřu, než jsem přišla sem do školy. Pracovala jsem, sázela ovoce a snažila se sama zaplatit školné. Trpěla jsem už od základní školy, byla jsem stále hladová a střídavě chodila a nechodila do školy. Jsem jedna ze sedmi dětí,“ říká. Když mluví, dívá se vzhůru a mírně na stranu, jako by si v duchu prohlížela útržky svého života. Sáhne si na krk a dotkne se jasně modrých korálků, které si sama pečlivě navlékla, a popisuje, jak ráda zpívá a jak si užívá výzvy biologie a chemie ve škole WCF Mama Kevina.

„Nikdy jsem neviděla takovou školu. Areál je tak krásný. Vzdělání je vším, o čem jsem snila. Dostávám dobré jídlo. Vyjadřuji svůj vděk. Kéž Bůh hojně žehná těm, kteří mi pomáhají a platí mé školné.“

„Vidím možnosti. Nový zítřek.“

Buteme

„Kéž Bůh hojně žehná těm, kteří mi pomáhají a platí mé školné.“

Buteme

Buteme je vděčná, že má matku i otce, ale ani jeden z nich nemá vzdělání a oba pracují v neformálním sektoru v okrese Manafwa, kde vydělávají drobné peníze prodejem a obchodováním s ovocem a zeleninou. Příjem, který vytvářejí, nestačí na to, aby uživili sedm dětí nebo zaplatili školné. Buteme říká, že je ve své rodině tou šťastnou. Jedinou ženou, která má možnosti. Jediným dítětem, které se nemusí obávat, odkud přijde další jídlo. Podívá se k obloze. „Vidím možnosti. Nový zítřek.“