Nanuiným snem je dokončit střední školu. Je to úspěch, kterého nikdo v její rodině nikdy nedosáhl. Říká, že jejího otce zabili povstalci. Její matka prodává na ulici kasavu, kořenovou zeleninu podobnou bramboře, jako pouliční prodavačka a snaží se vydělat dost peněz na to, aby uživila své čtyři děti. Program podporovaný WCF v Buchananu v Libérii zabránil tomu, aby Nanu a její sourozenci museli každý den bojovat s hladem. Nanu se věnuje svým studiím a je stipendistkou. „Stále mi to dává naději,“ říká, a pomáhá jí to i posouvat se směrem k jejím vzdělávacím cílům. Vášnivě se zajímá o hudbu a ráda zpívá. Také ji baví učit se pracovat s počítačem.

Její matka nikdy nechodila do školy a nikdo v její rodině nikdy nedosáhl úrovně střední školy. Zisky z malé zahrady její matky pomáhají Nanu a jejím sourozencům, ale nestačí na pokrytí potřeb celé rodiny. Nanu říká, že její bratr přestal chodit do školy ve čtvrté třídě kvůli finančnímu tlaku a omezením.

Dělá si starosti o svou zemi, Libérii. Říká, že má štěstí, že může chodit do školy, i když má vzdělávací systém své problémy. Říká, že na 600 studentů v její škole připadá asi 30 počítačů.

„Chci být světlem pro děti jako já, které si myslely, že není žádná naděje.“

— Nanu

„V Libérii je tolik dětí, které nemají žádnou možnost chodit do školy. Můžeme se učit a zlepšit budoucnost, pokud budeme všichni spolupracovat na vytváření příležitostí. Můžeme naši zemi zlepšit.“

Její vzkaz podporovatelům WCF?

„Prosím, pokračujte v tom, že nám pomáháte.“

Nanu říká, že až dokončí své vzdělání, jejím snem je oplatit laskavost a pomáhat chudým.

„Chci být světlem pro děti jako já, které si myslely, že není žádná naděje.“